Svátek má Darina
Všestranně podporujeme nestátní neziskové organizace z Olomouckého kraje a pomáháme jim. Vytváříme trvalý prostor pro komunikaci a spolupráci neziskovek mezi sebou i vůči jiným sektorům společnosti.

Vznik Mladých hasičů v Těšeticích

Mladi-hasici-TeseticeDne 3. 9. 2010 si dlouholetý a sehraný tým mužů z SDH Těšetic uvědomil, že léta běží a je zapotřebí, aby generace pokračovala. Proto se rozhodli jít starou, ale ověřenou metodou našich předchůdců a vypravili se na oficiální návštěvu místní Základní školy v Těšeticích. Ve skrytu jsme doufali, že i v dnešní době plné počítačů, mobilů a různých dříve nepředstavitelných zábav najdeme děti, které dokážeme zaujmout a které pochopí, že i hasičský sport je na velice dobré úrovni,  jako například fotbal či hokej. Bohužel s chybou, že se o něm takřka vůbec nemluví. Musím zdůraznit, že mnoho lidí si neuvědomuje, že výchova mladých hasičů je krokem k ochraně našeho majetku a zdraví. Pevně věřím, že alespoň polovina našich svěřenců tento princip pochopí a budou tento sport brát vážně a zodpovědně!

Naše přivítání bylo dosti překvapivé. Druhý stupeň ZŠ byl naší návštěvou potěšen, ale nejspíš jen proto, že se na chvíli „ulili“ ze školních povinností. Ovšem žáci prvního stupně byli z návštěvy opravdu nadšeni. Po úvodním představení jsme žákům umožnili prohlédnout si pro ně neznámé džberové stříkačky a vyzkoušet si je formou hry. Ten, kdo nejrychleji sestřelil cíl, vyhrál sladkou odměnu. Poté jsme odpovídali na záludné otázky malých zvědavců, jako například „jak velikou má cisterna nádrž“ (míněno na naftu), „kolik má motor auta pístů“ aj. Nakonec jsme ukázali, jak se hasí pomocí vodního děla, což přilákalo i nejmenší dětičky ze školky. Návštěvu ve škole jsme ukončili pozváním do naší zbrojnice na ukázku hasičského tréninku. To jsme ještě netušili, že tato pozvánka se promění v první veřejný trénink našich mladých nadějí!

A jaké to bylo pro nás jako vedoucí?! Obrovské nadšení! Sešlo se nás 25 a všichni chtěli okamžitě všechno vědět, dělat a hlavně cvičit. Ani na chvíli jsme neotáleli a připravili jsme malé cvičení. Všem jsme ale také hned na začátku objasnili, že „hasičina“ nepředstavuje jen dobrou fyzickou kondici, ale také rozmanité znalosti. Tak na konci tréninku všichni odcházeli s prvním úkolem – naučit se několik základních topografických značek. Samozřejmě, že to některé překvapilo a natolik rozhodilo, že už se na další trénink nedostavili.  Ale i s tím se musí počítat.

Uběhly následující tři tréninky a naše osazenstvo Mladých hasičů Těšetice se ustálilo v této sestavě:

Kategorie mladší - Milan Jakubec, Tomáš Navrátil, Tomáš Ambrož, David Košůtek, Jana Bartoňková, Lucie Dostálová, Lukáš Konečný;

Starší tým č. 1  - Martin Ambrož, Radim Navrátil, Jan Střída, Adriana Šulcová, Tereza Košůtková, Karolína Mojžíšová ;

Starší tým č. 2 - Patrik Pospíšil, Michal Hroch, Tomáš Pospíšil, Josef Bartoněk, Kateřina Novotná, Nikola Moravcová, Tereza Zbrožová.

Nesmíme zapomenout ani na naše vedoucí. Mezi ně patří: Michal Doležel a jeho žena Hanka Doleželová, náš expert na přežití v přírodě Petr Trtílek s přítelkyní Markétou Zatloukalovou. Zasloužilý (dovolím si říci) veterán a jak mu říkáme „Hasičský dědeček“ Vážený pan Josef Ambrož a v neposlední řadě celý tým statečných chlapů z SDH Těšetice, kteří se odvážili s námi do toho jít.

Vést družstvo mladých hasičů sebou přináší také řadu povinností. Jednou z nich je absolvování potřebných školení zakončených řádnými zkouškami. Po jejich úspěšném absolvování jsem se rozhodla do všeho pustit naplno! Tím jsme oficiálně zahájili naši společnou kariéru naplňování společných snů a cílů. Budu se snažit, abych ve všech dětech zanechala ten úžasný pocit, který se dá díky „hasičině“ získat. Pro mě to byla vždy srdeční záležitost i přesto, že jsme zrovna nestáli na stupních vítězů. Ale celé období aktivních tréninků a soutěží bylo hlavně o přátelství, zážitcích, odvaze, týmové spolupráci a také o zodpovědnosti a chuti do všeho jít naplno a nepromarnit ani chvilku (třeba zbytečnou chutí na cigaretu…) Naši snahou je vychovat novou generaci, která nám bude na blízku, když ji budeme potřebovat nejvíce. To všechno a daleko víc bych chtěla dětem předat do života.

Skutečnost, že hasičský sport není příliš populární, se samozřejmě odráží na řadě míst. Například v poměrně náročném a složitém financování. Výzbroj a výstroj mladých hasičů se liší od těch „dospěláckých“, což znamená spoustu dalších výdajů, včetně povinného pojištění všech účastníků oficiálních tréninků a soutěží. Proto jsme vyhlásili brigádu veřejného sběru železa na podporu našich mladých hasičů. Nejen, že jsme si chtěli vydělat, ale zároveň jsme dětem ukázali, že v dnešní době není opravdu nic zadarmo.

Sběr se uskutečnil 11. 3. 2011 ve vesnicích Vojnice a Těšetice. Této brigády se spíše z bezpečnostních a organizačních důvodů zúčastnilo pouze osm dětí. Vzhledem k tomu, že podobné sběry jsou dnes spíše vzpomínkou, musím zdůraznit, že jsem byla opravdu mile překvapena, kolik existuje vstřícných a hodných lidi, kteří chtějí pomoci ostatním.  Všem, kteří byli ochotni darovat staré železo na podporu dobré a užitečné aktivity, chci z celého srdce poděkovat nejen za sebe, ale hlavně za naše děti, pro které jsme tuto akci uspořádali. Díky vám můžeme dětem splnit alespoň část jejich snů a představ a nakoupit potřebné věci do oficiálního začátku naši, věřme úspěšné, kariéry Mladých hasičů z Těšetic. Díky vaší ochotě jsme sesbírali více jak tři tuny železného šrotu a dalších kovů. Získali jsme tím zajímavou částku, kterou využijeme, jak již bylo deklarováno, pro naše mladé hasiče. Předem jsme slíbili, že vás budeme informovat o využití získaných peněz. Našim cílem je aktivní účast na Požárním sportu „Plamen“. Jelikož se chceme už od 8. 5. 2011 účastnit soutěží, je třeba, abychom se na startovní čáře nejenom chovali, ale také vypadali jako jeden tým a k tomu jsou zapotřebí stejnokroje. Vaše děti si odsouhlasily, že chtějí opravdový hasičský pracovní oblek neboli „mundůr“, proto když vše dobře půjde, je možné díky vám jejich přání uskutečnit! DĚKUJEME VÁM!

Poděkování na závěr:

Dnešní doba je svým způsobem velmi hektická a časově náročná, tudíž je často opravdu těžké vyhovět našim dětem. Obzvláště je složité najít vhodný kompromis, který uspokojí 20 dětí najednou.  Kdybych na to byla sama, uvědomuji si, že by bylo vše předem prohrané a upřímně bych se do toho ani nepouštěla! Proto bych chtěla závěrem poděkovat několika lidem. Začnu svým manželem, který ani na vteřinu nezaváhal, když jsem řekla, že chci vést mladé Hasiče, a s úsměvem mě přesvědčil o jeho podpoře a snaze mi pomoci. Poté cesta pokračovala k  paní starostce, která nám vyšla vstříc, a proto jí patří též naše Díky. S chlapama z SDH Těšetice už to byla hračka. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat právě jim! Bez nich by to určitě v žádném případě nešlo. Dali mi možnost se do toho pustit a přesvědčili mě, že jim mohu důvěřovat a mít v nich naprostou podporu. Snad vás nezklameme! Přeji nám všem a hlavně dětem hodně štěstí, i když vše často nebude stoprocentně podle našich představ. Těším se na každou naší společnou chvíli.

Hanka Doleželová